Imposter syndrom a jak na něj

Imposter syndrom 

Imposter syndrome je psychologickým jevem zkoumaným již od 70. let 20. století, kdy byl poprvé sledován u vysoce postavených, vzdělaných a kvalifikovaných žen, které navzdory svým znalostem, inteligenci, úspěchům a dosaženému vzdělání, pracovnímu a společenskému postavení stále pochybovali o svých kompetencích. Později se však ukázalo, že jím trpí většina populace napříč genderovou identitou, věkem a socioekonomickým statutem.

Jedná se o myšlenkový vzorec, se kterým se v průběhu života většina z nás. Nejedná se o duševní nemoc ani nedostatek sebevědomí, jde o komplexní fenomén neadekvátního vnímání reality a vlastní osoby, který může mít významný vliv na naši duševní pohodu, životní spokojenost a úspěšnost.

Imposter syndromem nazýváme vnitřní přesvědčení o tom, že nejsme tak kompetentní a úspěšní, jak nás vnímají ostatní. Jde o nedůvěru ve vlastní kompetence, schopnosti, dovednosti a úspěchy bez ohledu objektivní skutečnost. V danou chvíli přehlížíme vlastní dosažené úspěchy, dosažený sociální status, společenské či pracovní postavení, nabyté znalosti a schopnosti, stejně jako dosažené vzdělání či expertízu.

Jedinec s imposter syndromem se proto cítí jako podvodník, který nepatří tam, kde je. Neumí to, o čem se ostatní domnívají, že umí nebo že má umět. Není tím, za koho jej ostatní považují. Právě proto je tento psychologický fenomén nazývám jako syndrom podvodníka.

Lidé mají tendenci svádět své úspěchy a výkony na vnější faktory, ostatní lidi nebo jen čistou náhodu. Jde tedy o tendenci podhodnocovat a zpochybňovat vlastní osobu, kompetence a úspěchy, čímž může člověk škodit vlastnímu well-beingu, ale také podkopávat vlastní kariéru a osobní život. Může vést k úzkosti, depresi či pocitům viny.

Ačkoliv může být určitá míra pochyb vlastně motivující, jde o hrozbu pro náš well-being a životní spokojenost. V omezené míře nás to může motivovat k dosahování našich cílů, abychom tak prokázali svoje kompetence a konkurenceschopnost. V případě dlouhodobého působení však hrozí riziko stanovování nedosažitelných cílů, které mohou být nadměrně vyčerpávající, zatěžující a nezvládnutelné.

Imposter syndrome je spojen s úzkostí čili anxietou, jelikož se dlouhodobě a urputně snažíme naplnit očekávání nás samotných i okolí tak, aby nikdo neodhalil, že jsme podvodníci. To se pojí také s nadměrným perfekcionismem, který může být škodlivý pro jedince i jeho sociální vztahy.

Syndrom podvodníka má dopad také na mezilidské vztahy jedince, jelikož může vznikat sociální anxieta. Jedinec se přestane stýkat s ostatními, aby jeho domnělý podvod nebyl odhalen.

Zvládací strategie 

Všímavost. Všímejte si svých pocitů. Povšimněte si, jak se cítíte. Emoce mají signalizační funkci, a tak nám říkají, jak se v dané situaci cítíme. Naučte se vnímat své pocity a myšlenky, abyste lépe rozeznali symptomy imposter syndromu. Budete navíc schopni lépe reflektovat své emoce, myšlenky, potřeby a touhy.

Deník. Získejte odstup a náhled na vlastní život. Zapisujte si, co se vám povedlo, v čem jste dobří. Zapište si vaše zkušenosti, dosavadní úspěchy, dosažené vzdělání, pracovní a společenské postavení. Získejte odstup a nový náhled na svůj život, odstup může napomoci s vyrovnáváním se s nepříjemnými myšlenkami.

Práce s neúspěchem. Oceňte neúspěch. Ten, kdo nechybuje, se nikdy nepoučí. Naučte se vnímat neúspěch jako něco, co vás posouvá dál a je nezbytnou součástí vývoje. Buďte k sobě laskaví, každý někdy chybuje.

Odborná pomoc. Promluvte si s psychologem. Mluvte o svých pocitech s druhými lidmi, kteří mohou poskytnout podporu i náhled. Naše přesvědčení a obavy narůstají, pokud o nich nemluvíme. Sdílení může snížit pocit nadměrné až nezvládnutelné zátěže, nejste na to sami. V případě intenzivní až nadměrné zátěže využijte psychologickou pomoc.

Vztahy. Budujte spojení s ostatními. Nemusíte být na všechno sami, obraťte se na lidi kolem vás. Mohou poskytnout radu, pomoc, vedení v náročné situaci, mohou si povšimnout Vašich silných stránek a úspěchů a ocenit vás za ně. Ostatní vás mohou podpořit k dalšímu rozvoji a růstu, dodají vám odvahu a podporu při překonávání překážek, nepříjemných pocitů nebo zdolávání výzev.

Ostatní lidé. Neporovnávejte se s ostatními. Není potřeba být ve všem stále nejlepší, každý má své silné a slabší stránky. Nikdo není dokonalý, i když se takový může zdát.

Sociální sítě. Omezte množství času, které trávíte na sociálních sítích.

Každý se na sociálních sítích prezentuje tak, jak chce být vnímán a viděn. Většina lidí nesdílí negativní prožitky a události, které jsou přirozenou součástí života každého z nás. Sociální sítě tak vytváření vidinu perfektního radostného života dokonalých lidí, ačkoliv to nemusí být pravda.

Drobné krůčky. Jděte na to postupně. Máme pro vás poslední doporučení na vaší cestě k duševní pohodě a životní spokojenosti. Buďte na sebe laskaví. Neočekávejte, že se váš život přes noc obrátí naruby. Začněte s drobnými krůčky. Postupujte pomalu, dopřejte si čas a vytrvejte.

formy/typy syndromu podvodníka

Perfekcionista: Nikdy není spokojen se svou prací, stále hledá možnosti ke zlepšení. Soustředí se na své chyby a nedostatky, nikoliv na silné stránky a úspěchy. To souvisí s vysokým tlakem, který na sebe jedinec klade, a úzkostí.

Superhrdina: Necítí se dostatečně dobrý a úspěšný, a tak se nutí do toho pracovat co nejusilovněji a nejvíce. Souvisí to s přepracováním a velkým tlakem na vlastní osobu.

Expert: Nikdy není spokojen s úrovní svých znalostí a dovedností, snaží se vše znát a pochopit. Navzdory své odbornosti a znalostem má nutkání podceňovat vlastní expertízu.

Přirozený génius: Stanovuje si nadměrné a nedosažitelné cíle, přičemž jejich nenaplnění při prvním pokusu vede ke zdrcujícím pocitům a sebekritice, k pocitům hanby a nedostatečnosti.

Sólista: Je spíše individualistický, rád pracuje sám a jeho sebeúcta pramení z jeho produktivity. Má tendenci odmítat pomoc, radu či spolupráci, jelikož se obává vidiny slabosti, nekompetentnosti, nedostatečnosti.