Podle čeho jsi vybíral obor na vysoké škole?
Bylo to strašně hloupé a jednoduché, ale můj bratr šel na ekonomku přede mnou a já jsem neměl žádné kreativní myšlenky vybrat si něco jiného, tak jsem zvolil podobně jako on (smích). Když jsem ale v 18 přemýšlel, kam budu směřovat, věděl jsem, že mě baví jen dvě věci. Učit anebo matematické obory, ale ne tak vysoká matematika, abych ji šel přímo studovat. Proto jsem zvolil střední cestu a šel na ekonomku.

Uvažoval jsi o změně studia?
Na studiích jsem o změně neuvažoval. S obsahem jsem byl spokojený a byl jsem naopak rád, že jsem nezvolil pedagogickou dráhu, protože jsem jezdil jako vedoucí na tábory a tam mi vést děti stačilo. Pak jsem se ale dostal k vedení lidí, což je v některých situacích dost podobné (smích). Když už jsem si ekonomku vybral, nechtěl jsem měnit a zároveň jsem ji chtěl co nejdřív dostudovat, abych se mohl osamostatnit a odlehčit finančně rodičům.

Vyjel jsi na Erasmus?
Nevyjel a jediným důvodem byly finance, protože bych si to nemohl dovolit. Zároveň jsem nechtěl riskovat, že budu muset školu prodlužovat. Místo toho jsem v létě jezdil na Work & Travel do Ameriky a byl jsem na pracovní stáži na Krétě. Ale nebylo to totéž, jako studovat v zahraničí.

Jaká je náplň tvé práce?
Moje pozice patří do středního managementu a rozdělil bych ji na dvě části. První je leadership, tedy vedení mých 15 teamleadrů a expertů, kteří potom vedou své lidi, kterých je dohromady 150. Řešíme spolu standardizaci toho, jak přistupovat k lidem, jak je ohodnocovat, jak dávat feedback a evaluovat, interní rotace, návrhy pro rozvoj, povyšování… To vše je v mé kompetenci společně s teamleadery, se kterými mám jednou týdně „face to face“, kde mimo jiné řešíme i to, co se děje na straně našeho klienta (interní oddělení v Belgii, případně v Československé obchodní bance (ČSOB)), plus řešíme i HR agendu – kdo ze zaměstnanců má osobní problémy a jak můžeme pomoci, kdo je nemocný, kdo má snížený pracovní výkon a jak to řešit.

Druhá část mé práce je více součástí managementu firmy. V Brně rozhodujeme o spoustě věcí, které se ve firmě dějí – do kterého týmu nebo oddělení spadne nová aktivita nebo společně s management týmem schvalujeme či navrhujeme úpravy nejrůznějších interních nařízení – odměňování, benefity, code of conduct, dress code a pomáháme nastavovat cíle firmy.

Co tě na tvé pozici baví a co si naopak neužíváš?
Co mě nejvíc táhlo na leadershipu, byla možnost účastnit se rozhodnutí. Ne že bych si nutně myslel, že vím všechno líp než ostatní, ale chtěl jsem pomoct, aby bylo rozhodnutí co nejvíc fér nebo co nejsmysluplnější, což mi z těch nižších pozic ne vždy tak připadalo. Nebaví mě dělat věci, které mi jdou proti srsti, a to má návaznost právě na korporát, protože některá rozhodnutí mi přijdou krátkozraká a řešil bych je jinak, ale stejně je musím implementovat.

V korporátu pracuješ už 12 let. Co se ti na tomto prostředí líbí? Jaké máte benefity?
Tím, že jsme součástí KBC Global Services skupiny, využíváme potenciálu ČSOB. Takže všechny benefity, které mají zaměstnanci této banky, máme taky. Dostáváme zdarma MultiSport kartu, příspěvky na životní a penzijní připojištění a z finanční stránky je KBC Global Services minimálně konkurenceschopná na brněnském trhu. Ale to není důvod, co mě zde tak dlouho drží. Pro mě je nejdůležitější naše firemní kultura a to, jak se k sobě chováme. Když je krize, lidé dokáží zabrat. Za těch 12 let vnímám v KBC Global Services stále přátelskou atmosféru.

Navíc bere celá KBC Global Services skupina udržitelnost podnikání a toho, co předáme dalším generacím, velmi vážně. Je to součástí core strategie. Já osobně mám na starost Corporate Social Responsibility (CSR) driver – skupinku lidí, kteří se věnují společensky odpovědným aktivitám. Ve firmě organizujeme vzdělávací eventy k tématům z oblasti pomoci handicapovaným, zero waste nebo všeobecně k environmentální problematice. V rámci těchto eventů mohou kolegové finančně nebo materiálně přispět na konkrétní vybrané organizace. Jednou z mnoha CSR aktivit, do kterých se zaměstnanci mohou zapojit, je volunteer day. Jednou za rok mohou místo práce dobrovolničit například v Lamacentru v Líšni, v brněnské ZOO, v Otevřené zahradě, v dětských domovech nebo domovech pro seniory. Momentálně chodí pomáhat asi 40 procent kolegů. Chceme, aby se to rozjelo víc.

Co se ti naopak na korporátu nelíbí?
Někdy to, že to je korporát a rozhodnutí jsou dělané na vysoké úrovní pro celou KBC Global Services skupinu a lokální dopad nemusí být automaticky stejný pro všechny. Některé věci se mění pomalu, protože musí procházet mnoha schvalovacími procesy a každý se k tomu musí vyjádřit, ale to je také způsobeno tím, že bankovnictví a pojišťovnictví je páteří ekonomiky státu a je to vysoce regulovaný trh, kde každá chyba nebo pochybení může mít dalekosáhlé důsledky. Spousta věcí se musí projednávat s risk oddělením, právním, finančním…

Jaké 3 dovednosti v práci využíváš nejčastěji?
Logické myšlení, komunikaci a empatii.

V médiích jsou často zmiňováni zaměstnanci z generace Z a jejich specifika? Jakou máš zkušenost s těmito mladými lidmi?
To se netýká jen generace Z, ale všech generací, které nastoupily před pár lety nebo nastupují teď. Je potřeba jim vysvětlit, že práce už není škola a musí si uvědomit, že my tam sice pro ně jsme, ale je to jejich zodpovědnost. Nebrat to tak, že všechno dostanou zadarmo a pak možná předvedou nějaký výkon, ale snažit se pochopit, že my fungujeme tak, že chceme vidět výkon a ten pak oceníme. Nebudeme výkon oceňovat dopředu. A to je asi největší boj s novějšími generacemi – chceme všechno a možná potom odevzdáme firmě něco zpátky. Nedá se to generalizovat, je to i o výchově v dětství, a ne principiálně o generaci. Někdy bojujeme i s tím, že nároky zaměstnanců jsou relativně obrovské oproti tomu, co přinášejí. Do KBC Global Services nabíráme studenty a absolventy s potenciálem, který ale ještě neuplatnili. Zároveň ale vidíme, že některé oblasti jsou pro novější generaci mnohem více důležité. Například právě společenská odpovědnost. Toho si v KBC Global Services vážíme. Nová generace je navíc naše budoucnost, na kterou se firmy budou spoléhat, takže se musíme společně přizpůsobit a najít si k sobě správnou cestu.

Mají nové generace firmám co nabídnout?
Ano, všichni mají potenciál. S tím, jak se doba mění technologicky, tak jsou trošku někde jinde, než jsem já nebo moji vrstevníci. Všichni mají co nabídnout, ale musí chtít.

V čem vnímáte, že se změnil trh práce za těch 12 let od vašeho nástupu do KBC Global Services?
Nebyla práce z domu a nebyla k tomu přizpůsobena technologie. Když jsme začali mít možnost benefitu pracovat z domu, protože jsme dostali laptopy, tak jsme si ho brali v podstatě jen jednou za měsíc jednou za tři měsíce na kocovinu, když to řeknu otevřeně. Home office si skoro nikdo nebral, protože pak nebyl se svým týmem. Nebyly online hovory, takže se vše řešilo v kanceláři. Pak přišel covid a výrazně umocnil práci z domu a změnil situaci pracovního trhu. My jsme momentálně nastaveni na 50:50. Je to z toho důvodu, že chceme vytvářet firemní kulturu a spousta věcí je jednoduší pro komunikaci, neutečou vám informace a vytváříte týmovou atmosféru. Když skončí online meeting, často není prostor ani na jednu hloupou otázku: „Jak se máte?“. Chceme, aby lidi reálně vytvářeli týmy, a ne individuály.

Když se vrátím k otázce, co se nejvíc změnilo – když jsem nastupoval v roce 2011, tak nebyla práce, nebyly pozice. KBC Global Services pro mě byla jediná možnost řekněme normálního zaměstnání. Dostal jsem asi 10 nabídek dělat zprostředkovatele pojištění, ale KBC Global Services byla v té době jediná kancelářská pozice ochotná nabídnout práci studentovi končícímu bakaláře.