Časté otázky a jak si s nimi poradit

I přesto, že každý pohovor bude trochu jiný a otázky se budou vždy lišit v závislosti na typu pozice, existují otázky, které se pravidelně opakují. To můžete využít ve svůj prospěch a připravit si odpověď předem.

Řekněte nám něco o sobě/Můžete se nám představit?

Klasická otázka, která otevírá většinu pohovorů. Více k přípravě se dozvíte v předchozí kapitole o osobnosti.

Jaké jsou vaše silné stránky?

Zde vycházejte především z požadavků na danou pozici. Své silné stránky propojte s tím, jaké jsou představy personalisty o ideálním uchazeči.
Své silné stránky rovnou i demonstrujte na nějakém příkladu. K tomu vám může pomoci metoda STAR, kterou jsme zmiňovali v kapitole o kompetencích.

Jaké jsou vaše slabé stránky?

V první řadě mluvte o něčem, co lze změnit nebo napravit. Vhodné jsou zejména rezervy v dovednostech (práce v excelu, prezentační dovednosti, time management, předávání zpětné vazby, jazyky, …).
Dále se snažte ukázat, že na svém nedostatku pracujete ("Dělá mi problém, když musím mluvit před více lidmi. Snažím se ale v poslední době záměrně podobné situace vyhledávat, abych si postupně zvykla.").
Samozřejmě nezmiňujte dlouhodobé osobnostní vlastnosti nebo takové věci, které by vám mohly bránit v efektivním vykonávání pozice, na kterou se hlásíte.

Proč si myslíte, že se hodíte na tuto pozici? Proč bychom měli vybrat právě vás?

U této otázky si vzpomeňte na své silné stránky a snažte se je propojit s konkrétní pozicí. Pomoci vám v tom může opět inzerát.
Pokuste se vyzdvihnout věci, ve kterých můžete být lepší než ostatní kandidáti. Mluvte o své motivaci pracovat pro danou společnost.

Jak se vyrovnáváte se stresem a tlakem? Umíte pracovat pod stresem?

Odpověď na tuto otázku vám může opět usnadnit metoda STAR. Mějte v zásobě připravený příběh ze své minulosti, na kterém můžete demonstrovat, že jste se zvládli poprat se stresovou situací.
Snažte se vyhnout tomu, abyste o stresu mluvili negativně. Není dobré například zmiňovat, že vám stres brání v práci. Místo toho můžete popsat své copingové strategie a vysvětlit tak, jakým způsobem stresu předcházíte nebo jak se s ním dokážete vypořádat (dechová cvičení, mindfullnes, relaxace, fyzická aktivita, plánování a organizování s předstihem, analýza rizik, ...)

Jaké jsou vaše profesní cíle? Kde se vidíte za 5 let?

Snažte se být při odpovědi na tuto otázku dostatečně specifičtí. Popište, v jaké roli byste chtěli pracovat, jaká oblast vás profesně zajímá nebo například i to, v čem byste se rádi rozvíjeli a zdokonalovali.
Pokud si nejste úplně jistí tím, kam směřujete, pokuste se alespoň nastínít činnosti, které byste rádi vykonávali (např. "Ráda bych se více zapojovala do vytváření vzdělávacích workshopů, ráda bych se rozvíjela v komunikaci s lidmi.")
Propojte své cíle s pozicí, na kterou se hlásíte.

Jaká je vaše představa o mzdě?

Odpověď na tuto otázku si raději promyslete ještě dříve, než začnete rozesílat životopisy. Často totiž otázka na mzdu padne už při telefonickém screeningu.
Udělejte si průzkum trhu. Poptejte se kamarádů a známých, kteří pracují na podobných pozicích. Využít můžete ale i internet - například na stránce www.platy.cz najdete plno užitečných statistik.
Ujasněte si, jaká je částka, pod kterou byste určitě nešli (s ohledem na výdaje na bydlení, stravu atd.).
Neudávejte jednu konkrétní částku, ale raději rozpětí v rozmezí zhruba 10 tisíc. Spíše se tak trefíte do představy společnosti.
Během pohovoru se nebojte otevřít diskuzi. Například se doptejte, zda je vámi uvedená částka reálná a jaké jsou jejich představy. Můžete tak předejít nedorozumění.

Diskriminační otázky

Na začátku kurzu jsme si říkali o tom, že existují věci, které na pohovoru neovlivníme. Jednou z takových věcí je to, jak se k nám budou ostatní chovat. I přes výbornou přípravu se může stát, že se setkáme s neférovým jednáním. Jedním z projevů takového chování pak mohou být tzv. diskriminační otázky. Za diskriminační otázky považujeme takové, které zjišťují informace irelevantní vzhledem k obsazované pozici. Obvykle jsou to otázky týkající se věku, pohlaví, zdravotního stavu, sexuální orientace, rasy, socio-ekonomického statusu, náboženského vyznání nebo například politické preference.

Některé diskriminační otázky mohou být velmi přímočaré a poznáte je na první pohled:

Kolik je vám let?
Kdy plánujete založit rodinu?
Kolik máte dětí?
Trpíte nějakou nemocí?
Koho jste volili v parlamentních volbách?

Jindy se diskriminace schovává za sofistikovanějšími otázkami:

Jaké povolání vykonávají vaše rodiče? (socio-ekonomický status)
Máte partnera? Jak dlouho spolu žijete? (potenciální těhotenství, sexuální orientace)
Jak často jste nemocní? Kdy jste si naposledy brali neschopenku? (zdravotní stav)
Jak obvykle trávíte dovolenou? (děti a socio-ekonomický status)

Je potřeba dát si pozor na to, že ne vždy jsou však tyto otázky diskriminační. Na pohovoru vám je mohou položit, pokud by odpověď mohla mít reálný dopad na vaši práci. Například pokud se hlásíte do církevní organizace, tak je otázka na náboženské vyznání v pořádku. Těhotenství může zajímat zaměstnavatele ve chvíli, kdy je v rozporu se zákonem, aby danou práci vykonávala těhotná žena (např. manipulace s chemickými látkami).

Jak si poradit s diskriminačními otázkami

Jak se s takovými otázkami vypořádat? Variant je několik, z nichž každá má svá rizika. Pojďme se na ně podívat:

1. Odmítnout odpovědět. Morálně je to určitě to nejlepší, ale nemusí to vždy hrát ve váš prospěch. Zaměstnavatel vás může vnímat jako potenciálně problémového zaměstnance, který se snaží něco skrývat.

Příklad odpovědi:

"Na tuto otázku nechci odpovídat."
"Myslím, že je tato otázka příliš osobní. Raději bych na ni neodpověděla."
"Nevidím zde souvislost s vykonávanou profesí, proto bych raději na tuto otázku neodpověděla."

2. Odpovědět popravdě. Zahodit své morální zásady a říct, jak se věci mají. Pokud odpověď hraje ve váš prospěch, pak to může být vhodná varianta.

Příklady odpovědí:

"Děti plánuji nejdříve za 5 let."
"Mám dvě děti, které už jsou ale ve věku, kdy jsou schopné se o sebe postarat sami. V případě nemoci je může hlídat babička."
"Oba moji rodiče jsou lékaři."
"Nemocná bývám jen zřídka. Neschopenku jsem si nevzala už tři roky."

3. Vést dialog. Předtím než zaujmete jasné stanovisko, jestli odpovědět nebo neodpovědět, můžete se pokusit zjistit, proč odpověď personalistu zajímá. K odpovědi tohoto typu je dobré mít velmi dobré komunikační schopnosti a přiměřenou dávku asertivity. Dejte si ale pozor na tón, kterým otázku položíte, aby nevyzněla příliš útočně.

Příklady odpovědí:

"Tato otázka mi přijde poměrně osobní. Mohu se zeptat, jak souvisí s vykonávanou profesí?"
"Tato otázka mi přijde mírně diskriminační. Mohu se zeptat, jaký vliv může mít tato skutečnost na můj pracovní výkon?"

Díky tomu se například někdy můžete dozvědět, že personalista nemyslel otázku nijak zle a chyba byla spíše ve špatné formulaci.

Jak už jsme si řekli v úvodu kurzu, pohovor není jednostranný, a i vy si zde vybíráte svého zaměstnavatele. Ať už se rozhodnete na diskriminační otázky odpovědět jakkoliv, je dobré si uvědomit, že takové chování není v pořádku. Je pak na zvážení, zda chcete pracovat v organizaci, která se nechová eticky ani na pohovoru.

Elevator pitch

Závěrem