Pohyb a predovsetkým ten spojeny s pobytom vonku ma sprevádza odmalicka, mozno aj preto som vystudovala obor archeológia. Prvním rokom pracujem pre nadnárodnú firmu KBC Global Service a pretoze ide o sedavé zamestnanie, kompenzujem to hlavne jógou. Jógu praktizujem viac ako 10 rokov a pred 7 rokmi som ju zacala aj intenzívne vyucovat. Podla mña sú na jóge najdôlezitejsie úcinky a pocity, ktoré v nás pocas cvicenia a po cvicení zanecháva. Preto verím, ze jóga je len jedna.

Na dnesnej jóge Vás rada prevediem, okrem iných, balancnymi poziciami, ktoré nám pomahajú celú pozornost upriamit na danú pozíciu a zároveñ pomáhajú l'ahsie zvládat stres a naladit nás na dusevnú pohodu.

Jaroslav je pracovní psycholog, kouč a kariérní poradce.

Na Kariérním centru MU nabízí studentům konzultace a koučování, lektoruje workshopy a předmět Kariérní start nebo tvoří podcast Krocení kariéry. Nabízí pomocnou ruku firmám zejména v oblastech motivace, kultury, leadershipu a well-beingu nebo jako HR konzultant. Lektoruje koučovací výcvik Praktické psychologie. Studuje Ph.D. z psychologie na Fakultě sociálních studií MU na téma digitálního well-beingu.

Na diskuzi zmíní témata, se kterými se studenti na konci studia potýkají a tipy, jak dobře zvládnout stres a psychologická rizika, která přerod ze studenta do pracovníka obnáší.

Matěj Sklenář je farmář z rodinné Farmy Ráječek a spoluzakladatel startupu Fravebot, oceněného Evropskou komisí jako nejlepší digitální projekt v zemědělství roku 2023. Po studiu biochemie na Masarykově univerzitě odešel do Nizozemska, kde se věnoval high-tech zemědělství. Ve svém pracovním prostředí kombinuje řád organizovaného zemědělce, který je řízen rytmem přírody, s chaotickým světem startupů, kde není jasné, co přinese zítřek.

Na diskuzi přiblíží, jak ho univerzita (ne)připravila na studium v zahraničí a jak frustrující může být překonání propasti mezi teorií a praxí. Podělí se také o to, jaká úskalí přináší přílišná svoboda v rozhodování, jaký je rozdíl mezi 9-5 a 24/7 a jak říkání NE může vést k nalezení času na to, co je skutečně důležité.

Pracuje jako lektorka a facilitátorka na volné noze, její pole je neformální vzdělávání, práce s mládeží a osobní rozvoj. Vystudovala učitelství angličtiny a francouzštiny na PdF MUNI, ale do světa formálního vzdělávání nakonec pracovně nevstoupila. Před 10 lety spoluzaložila neziskovou organizaci Brno Connected, která se věnuje mezinárodnímu neformálnímu vzdělávání a od té doby se proplétá světem vzdělání a rozvoje lidí, spolupracuje s různými organizacemi a neziskovkami a zapojuje se do projektů, které jí dávají smysl.

Baví ji pestrost a různorodost, kterou ve své práci zažívá, od přímé práce s lidmi, po řízení projektů, emaily a tabulky. Na volné noze nikdy být neplánovala, takže je dobrým příkladem toho, že to můžou zvládnout i lidé, kteří mají rádi stabilitu a předvídatelnost a nezapadají do představy typického podnikatele či podnikatelky.

V průběhu studia práv jsem absolvoval odborné stáže na soudech a v exekuční oblasti. Postupně ve mně však sílilo přesvědčení, že pro své sociální cítění musím najít uplatnění jinde. A taky, že našel. V současnosti šestým rokem pracuji jako právník v Kanceláři veřejného ochránce práv (ombudsmana). Pravidelně jezdím do dětských domovů a ústavů po celé republice a kontroluji, jak se v nich s dětmi zachází a zda nejsou porušována jejich práva. Práce s ohroženými dětmi mě zaujala natolik, že jsem později vystudoval speciální pedagogiku, a i díky tomu jsem pak mohl nějaký čas pracovat v dětském domově se školou jako vychovatel. Na vlastní kůži jsem tak poznal, co všechno přímá práce s dětmi s poruchami chování, psychiatrickým onemocněním a zdravotním postižením obnáší a jaké má současný systém neduhy a limity. Vše se snažím přibližovat široké veřejnosti na sociálních sítích a v médiích.

Slaďování osobního života s kariérou je pro mě nikdy nekončící téma. Povaha práce mi neumožňuje mimo pracovní dobu vypnout a nepřemýšlet nad ní. Práce mě baví a naplňuje, což je požehnání, ale současně i prokletí. Ve volném čase tedy vědomě i nevědomě preferuju vše, co se točí okolo práce s ohroženými dětmi – knihy, seriály, filmy, atp. Až si někdy říkám, jestli jde stále ještě o zdravý zájem, nebo už nějakou diagnózu. Současně se učím pracovat s niternou potřebou po ukončení vysilujícího projektu rozjet vzápětí hned dva další. Útlum podobných choutek si slibuju od nástupu na rodičovskou dovolenou, která nás s půlročním synem čeká od konce tohoto roku.

Kreslím grafy, datové vizualizace a mapy. Jako designérka vizuální komunikace dat pomáhám odborníkům, vědcům a novinářům proměňovat složité informace do srozumitelných obrázků a příběhů. Když jsem na vysoké škole poprvé objevila svět datové vizualizace, věděla jsem, že to je ono. Jenže nikdo mi tehdy nedokázal říct, kde by se tím dalo živit – a už vůbec ne, jak se v tom stát úspěšnou. První roky jsem proto pracovala na všech projektech, které se mi naskytly, často na úkor volného času - byl to hlavně work, u kterého jsem se snažila udržovat i nějaký life. A teď? Poslední rok a půl jsem i mámou a najednou je výzvou vedle life udržovat dostatečně i ten work.

Balancování mezi prací a osobním životem je pro mě nekončící tanec. Už ale nemám ambici to jednou provždy vyřešit. Snažím se spíše nacházet způsoby, jak na něj nezapomínat a přizpůsobovat ho své aktuální situaci.

Pracuji především pro projekt Fakta o klimatu, kde skrze vizualizaci vědeckých dat a vlastní analytickou práci usilujeme o to, abychom v ČR rozuměli změně klimatu a našim možnostem, jak ji řešit.

V projektu Samizdat tvoříme datové články pro zpravodajství, kde jsme za článek o statistikách úmrtí obdrželi novinářskou cenu.

Na volné noze pak konzultuji a školím.

https://www.linkedin.com/in/kristina-zakopcanova/

pekař v Travelbakers, „terapeut“ cestovního ruchu, organizátor food a cestovatelských festivalů

Pavel Pichler řídí společnost Travelbakers, která pomáhá obcím a městům v segmentu cestovního ruchu. Organizuje filmové festivaly Expediční kamera a Snow film fest. Ve volném čase miluje dálkové turistické trasy, zimní sporty a posedávání v kavárnách.

V současné chvíli je Pavel na "poloviční" otcovské dovolené a stará se dvojčata Tomíka a Terezku. Snaží se kombinovat 4 h práce, čas pro rodinu i čas pro sebe. Delší dobu se věnuje otázce pracovních návyků a spojení práce a rodiny. Inspirovala ho k tomu a formovala knihy Čeho před smrtí litujeme.

Olga Vlachynská je psychoterapeutka ve výcviku, školitelka a psycholožka, která se nebojí otevřené mluvit o duševním zdraví a tématech s ním spojených. Sebe sama však raději označuje za PsychOlinku. Ve své práci vyznává autenticitu, transparentnost, lidskost a zranitelnost. Věří, že podstatnější než dobře mluvit, je naslouchat a klást silné otázky tak, aby si na důležité věci přišli sami klienti.

Olinka nám poví, jak k work-life balance přistupuje ona sama, ale také z pozice psycholožky poradí, jak bychom ke skloubení osobního života s kariérou měli přistupovat ideálně my všichni.

Jako čerstvý bakalář jsem nastoupil do KBC na pozici Zpracování zahraničních plateb. Po roce jsem přešel na techničtější pozici Aplikačního manažera, kde jsem se 5 let učil spravovat, testovat a rozvíjet aplikace pro zahraniční platební styk. Následují 2 roky jsem byl Team leaderem mého přechozího týmu. Poté jsem již nastoupil na pozici Manažera oddělení zahraničních plateb a po roce jsem převzal ještě navíc oddělení Správy životního pojištění. Ve své pozici mám 13 přímých podřízených především Team Leaderů a Expertů, a dále pak 170 nepřímých podřízených. S týmem ostatních manažerů se navíc staráme o různé oblasti, kde já vedu Leadership a CSR oblast.

Z pohledu wellbeing jsem si v roce 2021 sám prošel epizodou blízkou k vyhoření. Od samotné nepříjemné události jsem se několik měsíců potýkal s úzkostnými stavy spojenými jak s pracovním, tak i osobním životem. Ve finále jsem vyhledal jak odbornou, tak i neodbornou pomoc a od té doby (a možná především od Covidu) je pro mě i naši firmu toto téma více sledovaným. Trochu více jsem poznal sám sebe, upravil svou životosprávu a všeobecně vylepšil svůj život.

Jsem farmaceut a v současnosti jsem přednostou Ústavu molekulární farmacie na Farmaceutické fakultě, kde se věnuji výuce a výzkumu. Zajímají mě přírodní látky (většinou z rostlin) a s kolegy testujeme jejich potenciální léčebné účinky na buněčných kulturách. Na fakultě také pracuji jako proděkan pro vnější vztahy, strategii a rozvoj. Zde mám na starost hlavně propagaci fakulty a kampaň pro uchazeče.

V rámci svého bloku bych se chtěl věnovat cca tomuto:

• Moje kariérní zkušenosti (lékárník, odborný hodnotitel na Státním ústavu pro kontrolu léčiv a akademický pracovník na fakultě) - co mělo jaké výhody a co mi to dalo do života.

• Jakým způsobem pracuji se stresem v současné pozici proděkana (přičemž je důležité poznamenat, že nejsem odborník na jeho zvládání - spíš se sám stále učím).

• Jaký byl můj "nejhorší" moment v pracovní kariéře a jak jsem se z toho poučil.

• Jak se snažím si organizovat pracovní čas.

Jsem pedagožka, koučka, lektorka osobnostního rozvoje. Působím v byznysu, nezisku i na akademické půdě a v každé této oblasti chci spoluutvářet svět, v němž lidé mají otevřené oči, uši i srdce. Jsou ukotveni pevně v sobě, respektují druhé a jsou tvůrci nejen svého života, ale i světa, který je obklopuje.

Věnuji se individuálnímu koučinku a kariérovému poradenství, trénuji manažery a leadery ve škole essential college a zároveň působím na Pedagogické fakultě MU. Zde učím studenty designovému myšlení, projektovému managementu a provázím je osobnostně sociální přípravou, outdoorovými a metodickými kurzy.

https://www.linkedin.com/in/andreaposlt/

Jak se vyhoření vyhnout a co dělat, když nastane? S tématem vyhoření se setkávám ve své práci pořád. Vytížení manažeři a manažerky z firem se skrze tlak na výkon a na co nejvyšší produkci pohybují na hraně vlastních možností v podstatě neustále. Zaneprázdnění studenti a studentky se pak snaží často žonglovat nejen studium, ale i práci či zájmové nebo dobrovolnické aktivity, nemluvě o osobním životě. A nakonec budoucí učitelé a pedagogové se připravují na svou profesi, která je běžně spojována s pojmem vyhoření.

V bloku se budu věnovat tomu, co každý člověk potřebuje pro to, aby mohl žít svůj život s radostí a v rovnováze a co pro to může začít dělat hned teď - zajímat se sám o sebe, prozkoumávat, kdo je, jaký je, v čem se cítí dobře, v čem naopak ne. Kde má své hranice, zda si je umí zdravě vymezit. Budu mluvit také o tělesnosti - nejen v kontextu kondice a zdravého životního stylu, ale hlavně ve smyslu práce s vlastními emocemi a potřebami. Pokud signály našeho těla přehlížíme nebo je potlačujeme, dříve nebo později k vyhoření dojde. Jak tedy pečovat sám o sebe, budovat k sobě vztah, naslouchat svým potřebám?