Nevím, co ze mě bude... ale to nevadí
Každý má ve svém okolí někoho, kdo už od dětství přesně věděl, čím chce být. Často máme tendenci porovnávat se spíše s těmi, co jsou na tom oproti nám o něco lépe. Těch, co neví, je ale spousta.
Zotavit se a nabrat síly do dalšího pracovního dne je důležité. Někdy se to ale nepovede tak, jak bychom si přáli, někdy dokonce vůbec. Potom musíme jít do práce další den unavení, nepodáme moc dobrý výkon a náš postoj k práci je možná o něco víc cynický a rezignující. Typicky se ve článcích, které dávají tipy dočtete, jak se máte věnovat sportu nebo umění, aktivitám, které stimulují jiné procesy než vaše práce. Vyjmenovávat konkrétní aktivity pomáhající zotavení ale nemá příliš smysl. Jejich efekt je velmi individuální. Pro někoho je ideální zahrát si tenis nebo vyrazit na výšlap. Pro jiného namalovat obraz, hrát deskovky, zahrát si na kytaru nebo okopávat zahrádku, případně pokojovky. Na co se tedy zaměřit?
Článek je vytvořen za podpory projektu KompassMUNI,
reg. č:CZ.02.02.XX/00/23_022/0008922.
Odpověď je poměrně intuitivní, ačkoliv ne možná tak konkrétní, jak bychom si přáli. Podle výzkumů jde hlavně o to, co s námi konkrétní aktivita dělá. Konkrétně – jaký zážitek či zkušenost v nás vyvolá. Ve výzkumu se tomu říká zážitek zotavení, recovery experience.
Jedním ze zážitků je tzv. odpoutání od práce, který odráží všechny situace, kdy člověk nemyslí na práci. Myšlenky k práci ani nezabíhají. Prostě jsou jinde než u pracovních témat a i sama tendence k takovému zabíhání je malá. Zejména v digitální době jsou takové zážitky výzvou. Představte si, že vám blikne ikonka Microsoft Teams, Outlooku nebo jiného e-mailového klienta, nebo v případě školních povinností, ikonka pracovní skupiny na týmový projekt. To je jako říct si: Teď nebudu myslet na růžového slona. Na co v tu chvíli myslíte?
Jiný typ zážitku je zážitek kompetence ve volném čase. Ten máme, když se naučíme něco nového, co nesouvisí s naší prací nebo máme nějaký úspěch, díky němuž se cítíme schopně a dovedně. Já si představím sebe, když se naučím novou písničku na kytaru nebo nový italský recept. Pro vás to může být třeba něco sportovnějšího. Překonání vlastního rekordu v počtu kliků, váhy na benchi. Nebo klidně výhra v deskovce. Fantizii se meze nekladou – záleží hlavně na vás.
Třetím poměrně prozkoumaným zážitkem je pocit autonomie, který říká, že pro kvalitní zotavení je důležité mít svůj volný čas pod kontrolou. Může se zdát, že samotná definice volného času říká, že ve volném čase máme volnost rozhodovat o činnostech, které děláme. Představte si ale, že máte rodinu, které rádi (ale třeba až příliš často) podřizujete svůj volný čas. Nebo kamarády. Nebo nedejbože povinnosti, které jste v práci nestihli nebo je na vás vedoucí přenesl v e-mailu pár minut před koncem pracovní doby. Pocit autonomie – svobody – rázem rapidně klesá.
Poslední je relaxace. Zážitek uvolnění těla a mysli, který ve výčtu hlavních zážitků zotavení nesmí chybět. Zážitek relaxace asi nepotřebuje dlouhého vysvětlování. Co se ale hodí zmínit je, že to nemusí být jen výlet do wellness, ale i prosté vyvalení se na gauč, do křesla nebo do postele. Případně u toho koukání na oblíbený seriál bez větších výčitek, že se můžete věnovat něčemu jinému – třeba práci. Protože právě ty výčitky vám narušují odpoutání a ve finále i relaxaci.
Rozhodně nejde o všechny zážitky zotavení. Jsou to ale ty hlavní, kterým byla věnována výzkumná pozornost a prokazatelně souvisí s tím, že se člověk cítí zotaveněji, lépe, zdravěji a může, pravděpodobně, podávat udržitelný výkon ve své práci (či škole).
Jak tedy efektivně nabrat síly, ptáte se? Můžete pozorovat a pro sebe vypsat situace, během nichž zažíváte zmíněné zážitky zotavení. Potom si plánovat čas podle aktivit, které vám tyto zážitky naplňují. A nenechat se nutit do aktivit, které byste dělali jen proto, že se říká, že nějak zásadně pomáhají ve volném čase odpočívat. Pokud cítíte, že je vztah školy, nebo práce a volného času někde skřípe a tratný je na tom právě volný čas, možná nastala chvíle podpořit zotavení a věnovat se více aktivitám, které podporují vaše zážitky zotavení. Hlavně bez výčitek a odpoutaní od práce a/nebo školy.
Na závěr si jen dovolím doplnit, že věnovat se sportu je pro zdraví určitě prospěšné, jen to nutně nemusí podpořit zotavení tak, jako jiná aktivita, která je vašemu srdci bližší a kterou děláte z vlastní vůle raději.
Každý má ve svém okolí někoho, kdo už od dětství přesně věděl, čím chce být. Často máme tendenci porovnávat se spíše s těmi, co jsou na tom oproti nám o něco lépe. Těch, co neví, je ale spousta.
Udržitelná kariéra se čím dál častěji skloňuje v médiích, poradenských službách i strategiích firem. Co přesně se pod tímto pojmem skrývá?