Jak na psaní závěrečné práce

Věříme, že když si stanovíte jasný cíl, vytvoříte plán a budete jej průběžně reflektovat, psaní vás nejen nebude tolik bolet, ale možná z něj bude proces, který vás může dost posunout. Aneb slovy Rona Weasleyho: budete trpět, ale náramně si to užijete!

V tomto článku najdete jednoduchý (ale funkční) rámec, který vám může pomoci projít psaním práce krok za krokem – od snu, přes plán, až po překážky, které vás mohou potkat. Využíváme přitom koučovací přístup – tedy otázky, které vám pomohou ujasnit si, co vlastně chcete, co vám v tom brání a co s tím můžete udělat.

Tvorba cíle

Než se ponoříte do rešerší a struktury kapitol, zastavte se a zkuste se na chvíli zamyslet. Z jakého důvodu závěrečnou práci vlastně píšete? Co si přejete, aby se stalo? Každá diplomka je jiná. Některá může být kreativní, jiná analytická. Další především přehledná nebo snad hloubavá. Uchopit se dá i překvapivým způsobem nebo snad tak, že bude co nejvíce aplikovatelná do praxe. Občas je potřeba práci věnovat skutečně velké množství úsilí, protože může mít potenciálně velký dopad na další kariéru svého autora. Jindy je třeba ji zkrátka sepsat do obhajitelné podoby, abychom mohli dokončit studium a posunout se dál. To vše je ovšem vhodné mít předem promyšlené. Jaká tedy bude ta vaše?

1. Pojmenujte svůj cíl 

Není jednoduché si určit, jak by vaše práce měla ve finální podobě vypadat. Obzvlášť v případě, že nemáte příliš mnoho zkušeností s psaním obdobných textů. Na začátek je však vhodné si určit základní mantinely, kterých bychom se chtěli držet. K tomu nám mohou pomoci následující otázky.

Zeptejte se sami sebe: 

• Jaký je můj sen ohledně této práce? Kam směřuji? 
• Jak bych tento sen popsal/a ve třech větách? 
• Jaký přínos bude mít její dokončení pro mě a mé okolí?
  
  Odpověď pak může vypadat například takto:
  
  „Chtěla bych napsat dobře strukturovanou, jasnou a srozumitelnou práci o tématu, které mě baví. Práce by měla být v rozsahu 70-80 normostran. Chtěla bych si u toho zachovat zdravý rozum, vyhnout se panice, a nakonec práci zvládnout i odprezentovat bez velké míry prožívaného stresu během desetiminutové prezentace před komisí.“
  

   

2. Najděte svou vnitřní motivaci 

Ano, napsat práci je studijní povinnost, do které se chce jen málokomu. Ale co když může být diplomka víc než jen povinností? K tomu, abychom při jejím psaní zvládli být produktivnější a dost možná i radostnější je vhodné najít si k jejímu sepsání vnitřní motivaci. Ta je však pro každého z nás dost individuální.

Zkuste se tedy zamyslet: 

• Co mi tahle práce může přinést (kromě titulu)? 
• Co se ve mně nebo v mém životě změní, když ji dokončím? 
• Jak může sepsání práce pozitivně ovlivnit mé okolí? 

Příklad možné odpovědi: 

„Budu mít titul Mgr., což je pro mě důležitý milník. Mé okolí se může dozvědět něco zajímavého o tématu, které mi dává smysl. Naučím se pracovat s Wordem, citovat, konzultovat své nápady, psát pěkně česky a zorientuji se v tématu své práce. Možná se také naučím si věřit, že jsem schopná, systematická a dokážu napsat kvalitní práci.” 

Plánování akčních kroků

Sen se stane cílem ve chvíli, kdy ho převedete do konkrétních kroků. Čím víc si naplánujete, tím méně prostoru dáte chaosu a panice. V ideálním případě by měl každý z vašich cílů být SMART – tedy specifický, měřitelný, dosažitelný, realistický a časově vymezený.

1. Stanovte si milníky

Rozdělte si práci do zvládnutelných částí. Nejprve si určete reálné deadliny a následně si k nim doplňte konkrétní kroky. Je dobré počítat i s tím, že ne vždy všechno musí jít podle plánu. Dopřejte si tudíž dostatečnou časovou rezervu, ať vše nemusíte dohánět na poslední chvíli.

Plán může vypadat například následovně: 

• Do 30. 4. napsat úvod a metodologii (5 stran) 
• Do 30. 9. mít hotovou hlavní teoretickou kapitolu (32 stran) 
• Do 30. 11. napsat praktickou část (30 stran) 
• Do 30. 2. dokončit celou práci (cca 70–80 stran) 
• Do 30. 3. Odevzdat celou práci ke korektuře 
• Do 1. 4. Přidat tabulky a grafy 
• Do 15. 4. odevzdat finální verzi 

    2. Ověřte si reálnost cíle 

Časový harmonogram psaní je sice skvělá věc, pokud však nebude reálně dosažitelný, nemůžete se na něj bohužel zcela spolehnout. Není špatné milníky zkonzultovat s někým, kdo za sebou psaní práce v podobném oboru má, obrátit se určitě můžete taktéž na svého vedoucího. Díky tomu, že budete mít od začátku jasně nastavená vzájemná očekávání můžete být klidnější jak vy, tak váš školitel. Nestane se vám tak, že pár týdnů před deadlinem zjistíte, že práci absolutně není možné dopsat. Pokud se však o reálnosti harmonogramu chcete nejprve přesvědčit sami pro sebe, zkuste si položit následující otázky:

• Je můj plán reálný? 
• Kolik času denně/týdně můžu věnovat psaní? 
• Kolik času k sepsání práce potřebuji? 
• Mám dost informací a zdrojů k tomu, abych práci sepsal/a? 
• Jak moc důvěřuji tomu, že ho dosáhnu? 

Odpovědi pak mohou vypadat například následovně: 
„Cíl považuji za reálný. Mám na sepsání celý rok, už mám vedoucí, téma mě zajímá, mám plán na dva měsíce a půjčenou literaturu. Věřím, že cíle dosáhnu, chci se psaní věnovat každé pondělí od 8:00 do 12:00.“ 

   3. Sledujte svůj pokrok 

Průběžná reflexe je klíčem k udržení motivace a přehledu o dosažených výsledcích. Závěrečná práce je velký projekt a snadno vás může zahltit. Zbytečně pak odbočujete, zabíháte a pracujete na něčem, co nedává smysl. Psaní se tak snadno stane nepříjemným a zdlouhavým. Je tudíž vhodné se pravidelně zastavit a zodpovědět si následující otázky: 

• Co jsem tento měsíc zvládl/a? 
• Co ještě chybí?
• Co mi dává smysl, a co ne? 
• Jak poznám, že cíle tento měsíc bylo dosaženo? 
• Co se po jeho dosažení změní? 

Jejich zodpovězení může vypadat takto: 
„Tento měsíc jsem zvládla sepsat celou druhou kapitolu. Zbývá mi sepsat třetí a čtvrtou kapitolu, udělat finální korekturu práce a doplnit tabulky a grafy. Poznám, že druhá kapitola dává smysl a je definitivně dokončená, když ji přečtou dva lidé z oboru a oba mi řeknou, že je zpracování jasné a srozumitelné.“ 

Překážky a zdroje

Psaní práce je běh na dlouhou trať a mnohdy se neobejde bez záseků, pochybností nebo únavy. Hodí se tudíž vědět, jak lze pracovat s překážkami, a kde najít zdroje k získání další energie, abyste byli schopní celý projekt zdárně dokončit.

1. Identifikujte možné překážky 

Prvním krokem k vypořádání se s překážkami je jejich úspěšné rozpoznání. K tomu si můžete zkusit položit následující otázky: 

• Jaké jsou možné překážky na cestě? 
• Co může mé psaní DP narušit, překazit, omezit? 
• Co nebo kdo mi pomůže překážky překonat? 
• Jak se můžu svým obavám postavit? 
• Jak se mohou projevit mé slabé stránky? 

Jejich zodpovězení pak vypadá například takto: 
„Může mě brzdit prokrastinace, perfekcionismus, nebo pocit, že nejsem dost dobrá. Pomůže mi plán, připomínání si motivace a podpora blízkých.“ 

   2. Najděte své zdroje a podporu 

Vzhledem k tomu, jak dlouhodobým projektem psaní závěrečné práce je, může být vhodnou cestou promyslet si předem způsoby, jakými budete doplňovat energii a motivaci ke psaní. Pro každého z nás mohou zdroje a podpora vypadat trochu jinak. Někdo si raději udělá čas na své koníčky o samotě, jiného více potěší slova povzbuzení či útěchy od okolí. Udělejte si tudíž chvilku sami pro sebe a zkuste si sepsat následující:

• Kdo mi může pomoct s odbornou částí? 
• Kdo mě podpoří emočně? 
• Kdo se mnou oslaví úspěch? 
• Jak se odměním při plnění průběžných kroků? 

Například: 
„Podpoří mě vedoucí práce, přítel i dvě kamarádky, které také píšou. Babička upeče koláč a drží palce. S přítelem budu sdílet úspěchy, s rodinou pak promoci v mé oblíbené restauraci. Po každé napsané stránce si dopřeji čtvereček čokolády na nervy. Za každou dopsanou kapitolu si koupím nový kousek oblečení.“ 

   3. Slabé stránky nemusí být automaticky slabinou 

Každý z nás má slabé i silné stránky, které se při psaní práce projeví. Možná vás ovšem překvapí, že i vaše „slabosti“ se dají proměnit v něco užitečného. Zkuste se nad nimi zamyslet a přerámovat je tak, aby se daly využít ve váš prospěch. 

Například: 
„Jsem úzkostná a bojím se neúspěchu – ale díky tomu věnuji psaní maximum a snažím se, aby byla práce skutečně kvalitní.“  

Na závěr vás ještě chceme trochu povzbudit. Psaní závěrečné práce je poměrně náročný proces. Někdy to jde hladce, jindy se to vleče. Často se v průběhu psaní mohou stát věci, které se nám jen těžko ovlivňují a mohou nám situaci komplikovat. Když však máte cíl, plán, realistická očekávání a podporu, dá se to zvládnout důstojně – a dokonce i s radostí. 

Zkuste si poctivě projít otázky z tohoto článku. Nebojte se je zapisovat, vracet se k nim a upravovat podle potřeby.

Držíme vám palce, ať se vám práce píše dobře. Nezapomínejte, že i malý krok je krok kupředu.  V případě potřeby se kdykoliv k tomuto článku můžete vrátit.

Potřebujete při psaní více podpory? Přečtěte si další články Kariérního centra MUNI nebo se přihlaste na naše workshopy zaměřené na plánování semestru či zvládání stresu. Neváhejte zároveň v případě potřeby využít našich individuálních služeb například v podobě koučování. Nemusíte v tom být sami!